Květen 2009

30 zaujímavostí o svete Twilight

17. května 2009 v 9:56 | LucyTwilightSaga |  For you!!!
1.
Robert Pattinson robí music a dokonca už mal aj vlastnú kapelu - Bad girls. Spieva, hraje na gitaru a na klavír. Aj teraz rád trávi voľný čas v baroch, a keď má náladu, v niektorých aj vystúpi. Keď nemal veľa peňazí, tak si s hudbou dokonca aj zarába! Hral na klavír v hotelovách baroch!
2.
Keby sa Kristen Stewart nestala herečkou, najradšej by ochraňovala zvieratá. Už má doma svoju vlastnú mačku Jellu...
3.
Robert ,usel kvôli natáčaniu nosiť farebné kontaktné šošovky a sťažoval sa, že ho z nich hrozne bolia oči. ,,Až budem točiť ďalší diel ságy, musíme vymyslieť niečo iné, šošovky si už najskôr nikdy nevezmem!" hnevá sa Rob.
4.
Edwardov adoptívny otec Carlisle (Peter Facinelli, 35) vytvoril v Twilighte kult ,,upírov-vegetariánov". Ako človek bol pred asi 450 rokmi synom pastiera, ktorý naháňal upírov. Pri jednom boji Carlislea upír nečakane kusol a on sa premenil. Pretože je ale hlboko veriaci, naprichádzalo do úvahy zabíjať ľudí. Živil sa krvou zvierat a behom 100 rokov sa stal dokonca imúnny pred ľudskou krvou. A tak sa pre svoje potešenie stal lekárom...
5.
Nikki Reed (20, hraje Rosalie) a Kristen sú najlepšie kamošky aj keď vo filme sú rivalky!
6.
Robertov prvý job: Keď mal 10, roznášal noviny v okolí svojho domu v Londýne...
7.
Nehody pri natáčaní: Keď mal prísť romantiský bozk, spadol Robert z postele =D, a keď musel niesť Kristen lesom, roztrhal si košeľu! =D
8.
Autorka ságy, Stephenie Meyer (35), sa vo filme objaví v scéne pri pulte v reštaurácii!
9.
Rob si kvôli filmu musel nechať vybieliť zuby a musel nosiť strojček na zuby, aby získal dokonalý upírsky chrup! Naviac na sebe 3 mesiace pred filmom každý deň makal vo fitku, aby nabral svaly a chodila pri tom 10 kg!
10.
Keď mal Rob 16 rokov, musel sa vzdať svojej kariéry modela, pretože, vraj bol veľmi ,,mužný". =D
11.
Všetci predstavitelia upírov mali 3 mesiace pred natáčaním zákaz vychádzať na slniečko, aby mali čo najsvetlejšiu pleť.
12.
Druhý diel ,,Nov" sa má točiť v Taliansku. To budeme mať hviezdy za humnami!!!
13.
Do 12 rokoch navliekali Roberta jeho staršie sestry Lissy a Victoria do dievčenských šiat a hovorili mu Claudia!!! =D :D :D
14.
Kellan Lutz (23, hraje Emmetta), pochádza z veľkej rodiny! Má 7 bratov a 1 sestru!
15.
Cullenovci nie sú pokrvný príbuzný, pokladajú sa ale za jednu rodinu, pretože sa všetci živia výhradne zvieraciou krvou. Edwarda, Esme, Rosalie a Emmetta premenil Carlisle keď umierali. Alice a Jasper sa pridali ku Carlisleovi už ako upíry a prijali tiež jeho vieru. PERLIČKA: Rosalie premenil Carlisle s úmyslom, že sa stane Edwardovou družkou. Ale tí dvaja sa do seba nikdy nezamilovali. Ale aj tak si Rosalie nejakým spôsobom robí na Edwarda ,,nárok" a žiarli preto na Bellu!
16.
Cullenovci sú jedinými upírmi, ktorí majú tak blízky vzťah s ľudmi. Chcú tak dať svojmu životu zmysel, a aby neboli nápadný, chodia do školy. Ale pretože nestarnú, môžu na jednom mieste zostať len niekoľko rokov, aby neboli podozrivý. V mestečku Forks žili už v 30. rokoch. Znovu sa tam nasťahovali v roku 2003.
17.
Nie len že Bella je panna, ale aj 108-ročný Edward je panic! =D
18.
Fanúšikovia pozor! V ďalšom diele sa Jacob (16) premení na vlkolaka a zamiluje sa do Belly. Kto sa ku nej lepšie hodí? Upír, alebo vlkolak? Americký fanúšikovia sa hádajú a svoj názor vyjadrujú tým, že nosia trička s názvom : ,,Team Edward" a "Team Jacob"
19.
Krásny upíš, ktorý sa v tieni lesa zamiluje do smrteľného dievčaťa, sa objavil v sne Stephenie Meyer. Sen sa jej sníval v roku 2003. A to bol zrod Twilight! Pol rok potom už bola prvá kniha na svete!
20.
Všetci herci si museli kvôli natáčaniu prečítať všetky diely ságy. Robert ako jediný dostal tajný výtlačok knihy ,,Mignight Sun" aby sa dokázal lepšie vcítiť do svojej role.
21.
Scénu zo školskej jedálne, v ktorej Edward zachytí jablko, ktoré Belle vypadlo z ruky, vychádza z obalu anglickej verzie knihy Twilight.
22.
Edi Gathegi, Elizabeth Reaser a Nikki Reed sú už hviezdami amerických TV seriálov. Edi hraje v ,,Dr. House", Elizabeth v seriáli ,,Chirurgovia" a Nikki v ,,O.C.California".
23.
Mestečko Forks skutočne existuje! Nájdeš ho v americkom štáte Washington. Má 3200 obyvateľov. Vo Forks sa ale vôbec netočilo. Ale aj tak toto miesto fanúšikovia Twilight radi navštevujú. Väčšina scén sa točila v Portland alebo Oregor.
24.
Volvo má dokonca aj reklamu s Twilight - na Volvo S60R, ktoré vo filme vlatní Edward. Môžeš checknúť na Youtube!
25.
Na trhu sa už objavili dokonca aj bábiky Twilight! Stoja 17 dolárov a sú na nete : www.hottopic.com CHECKNI!!!
26.
Film Twilight už zarobil na celom svete 300 miliónov dolárov!
27.
Edward vie čítať myšlienky. ALe aj ostatní jeho súrodenci majú rôzne zvláštne schopnosti. Alice napr. dokáže predvídať budúcnosť a Jasper ovplivňuje pocity a atmosféru. Emmett je zo všetkých najsilnejší. A Rosalie je veľmi zdatná po technickej stránke.
28.
Kristen bola prvou herečkou, ktorá získala rolu v Twilight. RObert bol naopak vyberanýý z takmer 5000 účastníkov konkurzu! A bol posledný obsadený ako Edward.
29.
Podľa toho ako sa práve upír stravuje, menia sa farby jeho očí. Čím lepšie sú ,,upíry-vegetariáni" nasýtený, tým svetlejšie a zlatavejšie sú jeho oči. Keď sa upír živí ľuďmi, zafarbia sa jeho oči na krvavo červeno. Čím hladnejší/smádnejší upír je, tým tmavšie sú jeho oči.
30.
Nikki Reed strávila 36 hodín v kaderníckom salóne počas natáčania. Má totiž hnedé vlasy, ktoré si musela odfarbiť na blond.

Jacob Black (Taylor Lautner)

15. května 2009 v 18:14 | LucyTwilightSaga

Jacob Black


Celé meno:
Jacob Black
Status:vlkolak
Dátum narodenia:1990
Miesto pôvodu:Forks, Washington, USA
Farba vlasov:čierna
Farba očí:hnedá
Výška:201 cm (výška sa v priebehu ságy mení, údaj z "Eclipse")
Rodina:matka Sarah (zomrela pri autonehode), otec Billy, sestry dvojčatá Rachel a Rebecca.
Záľuby:oprava áut
Auto:Volkswagen Rabbit
























Účinkujúci Twilightu:

15. května 2009 v 18:05 | LucyTwilightSaga

Obsadenie


Robert PattinsonEdward Cullen
Kristen StewartBella Swan
Ashley GreeneAlice Cullen
Nikki ReedRosalie Hale
Kellan LutzEmmett Cullen
Jackson RathboneJasper Hale
Peter FacinelliDr. Carlisle Cullen
Elizabeth ReaserEsme Cullen
Taylor LautnerJacob Black
Cam GigandetJames
Rachelle LefevreVictoria
Edi GathegiLaurent
Billy BurkeCharlie Swan
Anna KendrickJessica Stanley
Michael WelchMike Newton
Christian SerratosAngela Weber
Justin ChonEric Yorkie
Gregory Tyree BoyceTyler Crowley
Gil BirminghamBilly Black
Ned BellamyWaylon Forge
José ZúñigaMr. Molina
Sarah ClarkeRenee Dwyer
Matt BushellPhil Dwyer
Solomon TrimbleSam Uley
Stephenie Meyeržena s notebookom v reštaurácii
Bryce Flint-Sommervillestrážnik vo fabrike
Alexander Mendelukútočník
Hunter Jacksonútočník
Gavin Bristolútočník
Sean McGrathútočník
Katie Powersčašníčka v Bella Italia
Catherine Grimmemalá Bella

Jasper Cullen (Jackson Rathbone)

15. května 2009 v 18:00 | LucyTwilightSaga |  Postavy (Herci)
Celé jméno: Jasper Whitlock Hale
Stav: upír
Datum narození: 1843
Datum přeměny na upíra: 1863 - bylo mu 20.
Původně pochází z: Texasu
Barva vlasů: medová blond
Barva očí: upírská/upíří zlatá/černá
Výška: 190,5 cm
Fyzická popis: svalnatý, ale štíhlý


Emmet Cullen (Kellan Lutz)

15. května 2009 v 17:54 | LucyTwilightSaga |  Postavy (Herci)

Kellan Lutz

Kellan pochází z Severní Dakoty. V roce 2003 se přestěhoval za svým otcem. Chtěl se věnovat herectví a také si užívat na pláži. Kellanovi přátelé o něm říkají, že je to bavič a smíšek.

Mluví plyně španělsky. Má rád Extreme Skateboarding & Tricks, souboje ve své váhové kategorii, basebal, basketball, lacrosse, plavání, tenis, badminton, lyžování, snowboarding, tanec, kreslení a je také dobrý zpěvák.

Už ve svém dětství začal rozvíjet své talenty.

Známe ho například z filmů jako jsou : Stick it, Accepted, Summerland, 6 feet under a mnoha dalších seriálech. V současné době je v Americe uvedena premiéra jeho nového filmu Prom night a 21.11. vychází romantická sága o lásce mezi upírem a prostou dívkou Twilight (Stmívání) podle bestselleru spisovatelky Stephenie Meyer, ve kterém si Kellan zahraje upíra Emmetta Cullena.

Celé meno:Kellan Christopher Lutz
Nick:-
Narodený:15. marec 1985, Dickinson, USA
Výška:185 cm
Farba vlasov:blond
Farba očí:modrá
EMMETT CULLEN

Emmett McCarty Cullen se narodil roku 1915 v Tennessee. Jako člověk byl lovit a byl napaden medvědem. Umírajícího ho našla Rosalie a přinesla ho ke Carlisleovi, aby jej zachránil. Svoji záchranu popisuje slovy: "Byl jsem zachráněn Andělem, který mě přinesl Bohu." To, že se z něj stal upír, ho netrápilo. Měl problémy s "dietou", ale i to se časem srovnalo.

Už nekolikrát si oficiálně vzal Rosalii. Emmett pro ni udělá cokoliv na světě a protože ona má ráda pozornost, vždycky se jednou za čas vezmou, aby pak nějaký čas žili odděleně od Cullenových jako novomanželé. Má rád soutěžení jakéhokoliv druhu.

Emmett je velký, svalnatý jako zápasník, s tmavými vlnitými vlasy.

Stejně jako u Rosalie je jeho největší síla právě ve vzhledu spíš než v mysli a to z nich dělá dokonalý pár.

Carlisle Cullen (Peter Facinelli)

15. května 2009 v 17:34 | LucyTwilightSaga |  Postavy (Herci)

Peter Facinelli

Celé meno:Peter Facinelli
Nick:-
Narodený:26. november 1973, Queens, USA
Výška:178 cm
Farba vlasov:tmavo hnedá
Farba očí:modrá

Obrázok Carlisle Cullen

Celé meno: Carlisle Cullen

Postava: vysoká, štíhlá

Farba vlasov: blond

Farba očí: zlatá alebo čierna (podla krmenia)

Premenený: rok 1663

Kým bol premenený: neznámi upír

Zvláštne schopnosti: súcit

Rodinní príslušníci: Edward, Jasper, Alice, Emmett, Rosalie

Družka: Esme Cullen

Životopis:


Narodil sa v roku 1640 ako syn anglikánskeho pastora a pochádza z Londýna. Jeho otec prenasledoval a zabíjal čarodejnice, upírov a vlkodlakov.
Keď jeho otec bol už starý, poveril Carlislea, aby viedol tak isto prenasledovania. Nebol zabíjaním nadšený, ale bol dosť múdry na to, aby odhalil skupinu upírov, ktorí žili v kanáloch. Nachystal na nich pasť, jeden z nich sa chytil. Carlisle si myslel, že keď je vyhladovaný, nemá šancu utiecť, a tak naňho zaútočil. Lenže upír sa naňho vrhol, pohryzol ho a nechal ho krvácajúceho na ulici. Carlisle sa doplazil do pivnice a po celé tri dni bol zahrabaný v zemiakoch, kde trpel bolesťou z premeny.
Od roku 1663 vo veku 23 rokov je upírom. Zo začiatku sa snažil sám seba zničit - skákal z výšok, skúšal sa utopiť v oceáne a tiež se snažil umrieť hladom. Bol znechutený tím, čím sa stal. Práve to ho motivovalo k tomu, aby sa nenapil ľudskej krvi. Nevydržal svoj hlad, a tak zaútočil na stádo jeleňov. Tímto činom zistil, že mu k prežitiu stačí zvieracia krv. Prišlo mu to mnohom ľudskejšie a už mu neprišlo, že by bol netvor.
Behom dvoch storočí sa naučil plne odolať ľudskej krvi a šiel študovať lekára do Talianska. Tam sa stretol s upírskou rodinou menom Volturiovci, ktorí vypadali civilizovanejší a vzdelanejší, ako tamtí, kterích poznal z Anglicka. Traja vodcovia rodiny se menovali Aro, Marcus a Caius. Aj napriek tomu, že boli velmi vzdelaní, Carlislea stále presvedčovali, aby pil ľudskú krv. Samozrejme, že odmietol. Vtedy sa Carlisle rozhodol, že vyskúša nový svet. Sníval o tom, že raz nájde takých ako on, takzvaných "vegetariánov" a preto sa presťahoval.
Po čase mu však začalo byť smutno ,a tak se rozhodol, že si stvorí jemu podobného. V roku 1911 pracoval v Columbusu, Ohiu, kde ošetroval krásne a mladé dievča menom Esme Plattová kvôli zlomenej nohe. Krátko na to, sa presunul do Chicaga. Tam strávil niekoľko rokov, ale blížil sa koniec jeho vymedzeného času. Pretože na lékara vypadá mlado, ohrozuje svoje odhalenie. Dokedy si ľudia myslia, že je má 35 rokov, môže zostať. V roku 1918 v meste prepukla chrípková epidémia a Carlisle našiel sám seba v ošetrovaní Edwarda, který práve stratil oboch svojich rodičov a umieral na španielsku chrípku. Edwardova matka, predtým ako umrela, Carlislea požiadala, aby Edwarda zachránil. Vypadalo, že "vie", že by ho Carlisle mohol zvláštným spôsobom zachrániť a poprosila ho, aby to urobil. Carlisle jednal podla pocitu osamelosti a premenil Edwarda.
Dvojica sa presťahovala do severného Wisconsinu, kde v roku 1921 Carlisle znovu našiel Esme, ale v márnici, kam ju odviezli, keď jej ešte bilo srdce. Pokúsila sa totiž o samovraždu. Pamätal si ju už z minulosti a cítil zármutok nad smerom, aký nabral jej život, a tak Carlisle premenil Esme, aby ju zachránil. Zamilovali sa do seba a uzavreli manželstvo.
V roku 1933 Carlisle našiel a premenil Rosalii so zámerom, aby sa stala družkou pre Edwarda, ale to sa nestalo.
Carlisle potom premenil Emmetta, po tom, čo ho Rosalie našla pohryzeného od medveďa.
Poslední do rodiny pribudli Alice s Jasperom.
Okolo roku 1936 sa Carlisle so svojou rodinou presťahovali do Forks, kde narazili na Quileutských indiánov, kterí mali schopnosť premeniť sa na vlkodlakov. Raz sa vybrali na lov, lenže lovili na území Quiletov. S náčelníkom sa dohodli, že vlci nechajú Cullenovcov na pokoji, pokým nepohryzú žiadneho človeka a už sa neobjavia na ich území.
Carlisleovi bolo ľúto, že je Edward sám a často sa tým trápil. Bol šťastný, keď si Edward našiel Bellu. Bellu si veľmi skoro obľúbil, a potom, čo Edward skoro spáchal samovraždu a čo Volturiovci povedali, že keď Bellu nepremenia, zabijú ju, tak jej sľúbil, že keď ju nepremení Edward urobí to on sám.

Esme Cullen (Elizabeth Reaser)

15. května 2009 v 17:33 | LucyTwilightSaga |  Postavy (Herci)

Esme Cullen
Obrazek

Celé jméno: Esme Anne Platt Evenson Cullen
Stav: Upír
Datum narození: v roce 1985
Datum přeměny: roku 1921
Věk: je jí 26
Původně pochází z: Columbus, Ohio
Barva vlasů: karamelová
Barva očí: zlatá/černá
Výška: 167,5 cm
Fyzická popis: srdcovitý obličej, drobná, štíhlá ale zaoblená
Charakteristické rysy: Schopnost vášnivě milovat, skvělá matka
Povolání: Restaurování starožitností, starání se o rodinu
Rodinní příslušníci: manžel Carlisle, děti Rosalie a Jasper Haleovi, Alice, Emmett a Edward Cullenovi
Koníčky: architektura a restaurování, starání se o rodinu
Kdo jí přeměnil: Carlisle Cullen
Osobní historie: V roce 1911, si Esme zlomila nohu, spadla ze stromu, na který vyšplhala. Její rodina žila na farmě na předměstí Columbusu. Místní doktor byl pryč, a už bylo po setmění, když ji přivezli do nemocnice. Ošetřoval ji Dr. Cullen. Byl to jeho poslední měsíc ve městě. Ona se nikdy nezotavila s tohoto zážitku.
Esme byla poslední, která se ještě neprovdala. Uvažovala o tom, že se přestěhuje na západ, aby se stala učitelkou, ale její otec si nemyslel, že je vhodné pro dámu, aby žila sama v divočině. Syn rodinného přítele, muž s dobrými vyhlídkami, si ji chtěl vzít, a její otec ji nutil, aby to přijala. Byla lhostejná k Charlesovi Evensovi, ale nepostavila se proti němu. Provdala se za něj roku 1917 ve věku 22 let, a rychle zjistila, že to bylo špatné rozhodnutí. Charlesova veřejná tvář byla velmi odlišná od jeho domácí; týral ji. Její rodiče ji poradili, aby byla dobrou manželkou a mlčela. Když byl povolán do boje první světové války, byla to pro ni obrovská úleva. Když se v roce 1919 vrátil, bylo to úděsné.
Krátce po jeho návratu, Esme zjistila, že je těhotná. Těhotenství bylo Esmin katalyzátor k útěku. Nemohla dopustit, aby dítě přivedla na svět do tohoto domova. V roce 1920 utekla, aby žila se svou druhou sestřenicí v Milwaukee, pak se přestěhovala dál na sever, když informace o místu pobytu pronikla k jejím rodičům. Snadno zapadla, předstírala, že je jednou z mnoha válečným vdov. Učila ve škole v nepočetné komunitě u Ashlandu. Když její děťátko roku 1921 zemřelo následkem plicní infekce, jen pár dní potom, co se narodilo, ona skoro nic neopustila. Neměla ani tušení, že Carlisle pracoval v malé nemocnici v Ashlandu, když skončila z útesu v okolí města. Carlisle si ji pamatoval, ovšem, jako šťastnou dívku, kterou byla v šestnácti. Nechtěl, aby zemřela a tak ji zachránil.
Když otevřela oči, po vší bolesti, a spatřila obličej, který během desetiletí nikdy nezapomenula, utišila se. Ani nebyla rozrušená, když zjistila, že se stala upírem, ale nevypořádala se s tím tak snadno jako Emmett. Přesto byla šťastná, že je s mužem-upírem svých snů. Ona vždy cítila mateřskou bolest, a protože byla fyzicky nejstarší z Cullenů, zapadla do mateřské role.
Její láska: Carlisle Cullen

Rosalie Cullen (Nikki Reed)

15. května 2009 v 17:28 | LucyTwilightSaga |  Postavy (Herci)

Nikki Reed

Celé meno:Nicole Houston Reed
Nick:Nikki
Narodená:17. máj 1988, LA, California
Výška:168 cm
Farba vlasov:hnedá
Farba očí:hnedá

Povolání: Herečka
Věk: 20
Datum narození: 17. 05. 1988
Místo narození: Los Angeles, Kalifornie, USA
Znamení: Býk

Životopis:


Život této mladé herečky je na její věk celkem pestrý. Jako malá byla stydlivá a "ležela" často v knížkách. Ve 12-ti letech se však dostala ke skupině děvčat, které nešly zrovna příkladem. Její do té doby hezký vztah s matkou začal skřípat a Nikki začla experimentovat s drogama, sexem a nějaké ty krádeže..

Catherine Hardwicke, umělkyně, která se chtěla stát režisérkou a spisovatelkou, dlouho randila se Sethem Reedem a po rozdělení přišla s Nikki styku. V roce 2002 začala s Nikki spolupracovat na scenáři filmu. Nejprve z toho měla vzniknout lehčí komedie, ale vznikla Třináctka, který byl napsán vlastně podle skutečné události, kterou Nikki prožila. Nikki a Catherine dokončily dílo během 6-ti dnů o zimních prázdninách.

Film je částečně rebelský, autobiografický, dramatický a zobrazuje divoký život dívky, která se stává ženou a navazuje vztah k drogám, sexu, krádežím.. Hlavní charakter Tracy, který ztvárnila Evan Rachel Wood, byl vlastně vytvořen podle Nikki, která hrála divokou, rebelskou holku, která jí ve skutečnosti "zkazila".

Nikki je velmi talentovaná a po celkem úspěšném filmu natočila další, například: Legendy z Dogtownu, Úkladná vražda a také si střihla roli v americkém seriálu The O.C.

Koncem roku 2008 můžete Nikki vidět po boku Kellana Lutze v novém filmu Twilight (Stmívání). Kde si Nikki zahraje postavu andělské upíří krásky Rosalie Hale.

Celé jméno: Rosalie Lillian Hale
Stav: upír
Datum narození: v roce 1915
Datum přeměny: roku 1933
Věk: je jí 18
Původně pochází z: Rochestr, New York
Barva vlasů: zlatá
Barva očí: zlatá/černá
Výška: 175 cm


Alice Cullen (Ashley Greene)

15. května 2009 v 15:45 | LucyTwilightSaga |  Postavy (Herci)
//<![CDATA[ $(function() { $('a[@rel*=lightbox]').lightBox(); }); //]]>

Alice Cullen


::::::: Alice Cullen ::::::
celé jméno: Mary Alice Brandon Cullen
přezdívka: Alice
věk: navždy jí je 19 let
Barva vlasů: černá
Barva očí: zlatá/černá
Co dělá: studuje Střední školu ve Forks
její stav: upírka
její nadaní: Může vidět budoucnost díky svému výjimečnému nadání. Předtím než se stala upírem, byla zavřená v blázinci kvůli tomuto nadání.
Datum narození: někdy kolem roku 1901
Přeměna na upíra: někdy v 2O. letech 20 století - bylo jí 19.
Původně pochází z: Biloxi, Mississppi
Výška: 147, 5 cm
Její popis: podobná elfovi, velmi hubená, jemné rysy, krátce střižené vlasy rozježené všemi směry. Mramorová, studená kůže.
Rodina: manžel Jasper Cullen - adoptivní člen rodiny Cullenů. Otec - Carlisle Cullen (nevlastní), matka - Esme Cullen (nevlastní)
Sourozenci: sestra Cynthia (za jejího lidského života), nevlastní sourozenci - Rosalie, Emmett, Jasper a Edward Cullenovi.
Kdo jí přeměnil: pracovník v ústavu pro duševně choré - jméno neznámé.
Osobní historie: Alice byla držena v ústavu pro duševně choré kvůli své schopnosti vidět vize z budoucnosti. Stala se chráněnkou upíra, který pracoval v budově. James- upír lovec, se chopil výzvy ji jednoduše ulovit, protože ji chtěl jiný upír. Jakmile mu (upírovi pracujícímu v blázinci) bylo jasné, že po ni James jde, osvobodil Alici a přeměnil ji předtím, než ji James mohl zabít. James namísto toho zabil toho druhého upíra (pracujícího v blázinci). Alice neměla žádnou vzpomínky na tyto události a odešla, aby našla svou vlastní cestu.
V některé ze svých vizí spatřila Jaspera. Pátral po někom a Alice mu poskytla pomoc. Jeden druhého našli někdy v roce 1948 a roku 1950 Alice našla Carlislea pomocí svého nadání. Od té doby se stali členy rodiny Cullenových.
Alice a Jasper se úředně vzali, ale na rozdíl od Rosalie a Emmetta, jen jednou.
Alice s Bellou Swanovou se stali dobrými přítelkyněmi prostřednictvím Bellina přátelství s Edwardem (Alicinym nevlastním bratrem). V roce 2006, když Cullenovi opustili Forks, je to Alice, kdo se první vrátil informovat Bellu. Alice také jede s Bellou do Itálie zachránit Edwardův život.
Její láska: Jasper Cullen

Ashley Greene

Celé meno:Ashley Michele Greene
Nick:Chewy (bear), Asher
Narodená:21. február 1987, Jacksonville, USA
Výška:165 cm
Farba vlasov:hnedá
Farba očí:
hnedá

Carlislove autá!!!

15. května 2009 v 15:31 | LucyTwilightSaga |  !!!Cullenovské autá!!!
Nemám čo dodať... nexce sa mi o 1000 ročnom deduškovi písať

Alicine autá!!!

15. května 2009 v 15:30 | LucyTwilightSaga |  !!!Cullenovské autá!!!
Toto je zasa pre zmenu Alicine autoo... wery ectravagantnéé... žltá je extravagantná.. ale na ňu sa to porshe veľmi nehodíí... šaQ kuknite sa na to : "So žltého porshe vychádza snehobiela snehulienka!!!

Emmetove autá!!!

15. května 2009 v 15:26 | LucyTwilightSaga |  !!!Cullenovské autá!!!




































Toto je Emmetovo autíčko.. mnooo... autíčko jak autíčko :D :D TAKE VELKE AUTISKO!!! aj sme sa na tom s kamoškou zasmiali!!! :D :D
Ale chlapec ma vkus... musíte uznať... ale len na ROsalie...

Rosaline autá!!!

13. května 2009 v 15:05 | LucyTwilightSaga |  !!!Cullenovské autá!!!
Pre túto dámu tu máme len jeden exemplár : BMW M3 convertible!!! nádherné auto.. súhlas...

Edwardove autá !!!

13. května 2009 v 15:00 | LucyTwilightSaga |  !!!Cullenovské autá!!!
Aston Martin V12 Vanquish...
Z filmu New Moon... ktorý už poznáte...
Ale ináč nádherné autíčko!!! PLUS BOD!!!


Tak, naše známe Volvo C30z filmu Twilight. Nádhera...

A tu, je Volvo S60R z knihy Twilight, takže to je rozdiel... ŠUPA AUTO!!!

Belline autá!!!

13. května 2009 v 14:54 | LucyTwilightSaga |  !!!Cullenovské autá!!!
HONDA : Je to Bellina motorka z filmu New Moon, ktorý bude mať premiéru 20. novembra, v scéne keďod susedov kúpi zastarané dve motorky ktoré dá Jacobovi opraviť. Jacobovu nájdeš v jeho autách. Zažila na nich už veľa úrazov.




















Náš starý známy Bellin 1953 Chevrolet Pickup Truck. Ako vidíte je dosť zastaraný...

Edward Cullen (Robert Pattinson)

13. května 2009 v 14:40 | LucyTwilightSaga |  Postavy (Herci)
//<![CDATA[ $(function() { $('a[@rel*=lightbox]').lightBox(); }); //]]>

Edward Cullen - ŽIVOTOPIS


Celé meno:
Edward Anthony Masen Cullen
Status:upír
Dátum narodenia:20. jún, 1901
Dátum premeny:1918 (mal 17 rokov)
Miesto pôvodu:Chicago, Illinois, USA
Farba vlasov:bronzová
Farba očí:pred premenou zelená; zlatá/čierna
Výška:188 cm
Výnimočný upírsky talent:číta myšlienky
Zamestnanie:študent na Forks High School/?
Rodina:biologický syn Edwarda a Elizabeth Masenovcov; adoptívny syn Carlisla a Esme Cullenovcov - nevlastný brat Alice a Emmetta Cullenovcov, ako aj Jaspera a Rosalie Haleovcov. Ženatý s Bellou Swan Cullenovou a biologický otec Renesmee Cullenovej.
Zdroj premeny:Carlisle Cullen
Záľuby:zbieranie áut, hranie na klavír, hudba, rýchla jazda




Osobná história:




Edwardov život v Chicagu bol šťastný a pokojný. Jeho rodina žila na dobrej úrovni a jeho otec bol úspešný právnik. Najväčšou starosťou Edwardovej matky bol fakt, že zúrila 1. Svetová vojna a Edward, so svojimi 17. rokmi, bol len rok vzdialený od veku, kedy by bol povolaný do boja.

V septembri 1918 epidémia Španielskej chrípky vzala život obom Edwardovým rodičom a takmer aj jeho vlastný. Pred týmto osudom ho zachránil jeho vtedajší ošetrujúci lekár Carlisle Cullen tým, že ho premenil na upíra. Spravil to okrem iného aj na podnet Edwardovej matky, ktorá podľa všetkého tušila, že Carlisle môže Edwarda svojím spôsobom zachrániť.

Od tej doby sa Edward vydával za Carlislovho adoptívneho syna alebo za mladšieho brata Carlislovej manželky Esme, až kým sa ich rodina rozrástla do momentálnych rozmerov. Dva krát študoval na vysokej škole medicínu, nikdy však svoje znalosti neuviedol do praxe.

Od roku 1927 do roku 1931 Edward opustil Carlisla a Esme, a žil na vlastnú päsť. Živil sa ľudskou krvou, avšak len krvou skutočne zlých ľudí, ktorých rozoznal od nevinných svojím výnimočným talentom. Po čase sa však nevedel vysporiadať s toľkými vraždami a vrátil sa ku Carlislovi a Esme.

Okolo roku 1936 sa Edward s rodinou presťahoval do Forksu, kde natrafili na Quileutskych indiánov meniacich sa na vlkolakov. Cullenovci s nimi uzavreli dohodu a žili vo Forkse ešte niekoľko nasledujúcich rokov.

V roku 2003 sa Cullenovci do Forksu vrátili, v roku 2005 Edward stretol Isabellu Swan po prvý raz.
ROBERT PATTINSON - ŽIVOTOPIS
Dátum narodenia: 13.05.1986
Miesto narodenia: Londýn, Veľká Británia
Výška: 1,85 m
Postava v Twilight: Edward Cullen
Životopis:
Rodným menom Robert Thomas Pattinson sa narodil 13.mája 1986 v Londýne.V dospievaní sa prejavil ako talentovaný športovec, taktiež ho priťahovala hudba - hrá na gitaru a klavír. Určitú dobu tiež robil modeling. Po prvýkrát sa dostal k hraniu v 15, keď hral v amatérskych divadelných hrách spoločnosti Barnes Theatre Club, kde napríklad hral v Macbethovi.
Jeho prvou filmovou príležitosťou bol koprodukčný film Kráľovstvo prsteňa, ktorý volne spracováva severskú legendu Edda. Robert stvárnil burgundského princa Giselhera.Tiež sme ho mohli vidieť vo filme Jarmark Márnosti s Reese Witherspoon. Potom nasledoval komerčný trhák Harry Potter a Ohnivý pohár, kde hral Cedrica Diggoryho, tak vyštartoval k ďalšej kariére a tiež vznikla veľmi široká fanynkovská základňa prevažne kvôli jeho atraktívnemu vzhľadu. Snáď práve preto, aby unikol obrazu peknej tváričky, Robert sa so svojimi ďalšími rolami snaží ukázať aj svoje herecké schopnosti.
V adaptácii rovnako sa volajúcej knihy The Bad Mother´s Diary si zahral nesmelého outsidera a vo filme How To Be sa prevtelil do umelecky cítiaceho mladíka, ktorý si ale nebvie dať rady so svojím životom. V pripravovanom filme Twilight podľa knihy autorky Stephenie Meyer, vdýchne život upírovi Edwardovi Cullenovi, ktorý nachádza v Belle spriaznenú dušu, na ktorú čakal mnoho stáročí.



Bella Swan (Kristen Stewart)

13. května 2009 v 14:29 | LucyTwilightSaga |  Postavy (Herci)
Povolanie-Herečka,speváčka
vek:18
Dátum narodenia:9.4.1990
Miesto narodenia:Colorado,USA
Znamenie:baran
Kristen Stewart sa po prvýkrát predstavila publiku vo filme Úkryt v ňom si zahrala s Jodie Foster.V roku 2006 natočila horor bratia Pangových The MESSENGERS ,kde sa objavila v titulnej roli a zahrala si s Meg Ryan a Asamem Brody .Medzi jej ďalšími filmami patria Chyťte to dievča,Undertow,Cold Creek Manor a Životné istoty. Od 27.11.2008 ju môžeme vidieť vo filme Twilight(Súmrak)kde si zahrala jednu z hlavnej role Isabellu Swan.ktorá sa vášnivo zamiluje do upíra Edwarda Cullena.

Miesto narodenia: Los Angeles,USA
Zaujímavosti:
-zahrala si Bellu v Súmraku
JEJ FILMOVÁ VIZITKA:
Celé meno: Isabella Marie Swanová
Status: človek
Špeciálne schopnosti: magnet na problémy,imúnna voči čítaniu myšlienok,neodolateľná















Kristen Stewart sa narodila 9. apríla 1990 v Los Angeles, Kalifornia. Jej otec, John Stewart je televízny producent na FOX TV (napr.: "On-Air S Ryan Seacrest"). Má staršieho brata ktorý sa volá Cameron.
Keď bola malá, jej rodina presťahovala do Colorado, ale následne sa presťahovali späť do LA

Twilight - Súmrak - Stmívaní

10. května 2009 v 11:06 | LucyTwilightSaga |  For you!!!



Stmívání
Stephenie Meyerová





1. PRVNÍ POHLED

Matka mě vezla na letiště. Všechna okýnka v autě byla stažená. Ve Phoenixu bylo čtyřiadvacet stupňů, nebe dokonale modré, bez mráčku. Měla jsem na sobě své oblíbené tričko - bez rukávů, z bílé madeiry; bylo to takové moje gesto na rozloučenou. Místo příručního zavazadla jsem si nesla jen dlouhou bundu s kapucí.
Na Olympijském poloostrově na severozápadě státu Washington existuje městečko jménem Forks, schované pod téměř neustálým příkrovem mraků. V tomhle bezvýznamném městečku prší víc než na jakémkoliv jiném místě Spojených států amerických. Právě z tohoto místa a jeho ponurého, všudypřítomného stínu moje matka utekla i se mnou, když mi bylo jen pár měsíců. A právě v tomhle městečku jsem byla každé léto nucena strávit jeden měsíc až do věku čtrnácti let. V tom roce jsem se do toho konečně vložila; a tak poslední tři roky se mnou můj táta Charlie trávil čtrnáct dní prázdnin v Kalifornii.
A právě do Forks jsem teď dobrovolně odcházela do exilu - byl to čin, který jsem podstupovala s velkou hrůzou. Forks jsem nesnášela.
Milovala jsem Phoenix. Milovala jsem slunce a žhavé horko. Milovala jsem to činorodé, chapadlovitě se rozrůstající město.
"Bello," řekla mi maminka - už alespoň po tisící -, než jsem nastoupila do letadla. "Nemusíš to dělat."
Maminka vypadá jako já, až na to, že má krátké vlasy a mimické vrásky. Když jsem se upřeně dívala do jejích širokých, dětských očí, najednou mě zachvátila panika. Jak můžu nechat svou milující, nevyzpytatelnou, ztřeštěnou matku, aby se o sebe sama postarala? Samozřejmě, teď měla Phila, takže pravděpodobně bude mít kdo zaplatit účty, v ledničce bude jídlo a v jejím autě benzín a ona bude mít komu zavolat, když se ztratí, ale přesto…
"Já chci jet," lhala jsem. Nikdy jsem neuměla lhát, ale tuhle lež jsem poslední dobou říkala tak často, že to teď znělo téměř přesvědčivě.
"Vyřiď Charliemu, že ho pozdravuju," řekla odevzdaně.
"Vyřídím."
"Však se brzy uvidíme," nedala se odradit. "Můžeš přijet domů, kdy budeš chtít - já se vrátím, kdykoliv mě budeš potřebovat."
Ale viděla jsem jí na očích, že dodržet ten slib by pro ni znamenalo přinést oběť.
"Nedělej si o mě starosti," přesvědčovala jsem ji. "Bude to skvělé. Mám tě ráda, mami."
Na chvilku mě pevně objala, pak jsem nastoupila do letadla a bylo to.
Let z Phoenixu do Seattlu trvá čtyři hodiny, pak se letí další hodinu malým letadlem nahoru do Port Angeles a pak hodinu autem zpátky dolů do Forks. Létání mi nevadí; ale ta hodinka v autě s Charliem mi trochu dělala starosti.
Charlie byl vážně milý, pokud jde o celou tu záležitost. Zdálo se, že má upřímnou radost, že s ním budu poprvé aspoň na nějakou dobu skutečně žít. Už mě dal zapsat i do školy a pomůže mi sehnat auto.
Ale stejně to s Charliem bude trapas. Ani jeden z nás nebyl zrovna upovídaný, a beztoho jsem nevěděla, co si s ním povídat. Věděla jsem, že je z mého rozhodnutí víc než jen zmatený - jako moje matka přede mnou, ani já jsem se netajila s tím, jak se mi ve Forks nelíbí.
Když jsme přistáli v Port Angeles, pršelo. Neviděla jsem v tom žádné osudové znamení - jenom nevyhnutelnost. Se sluníčkem už jsem se rozloučila.
Charlie na mě čekal s policejním autem. I tohle jsem očekávala. Pro spořádané obyvatele Forks je Charlie policejní ředitel pan Swan. Prvotní důvod, proč jsem si chtěla koupit auto navzdory svým omezeným prostředkům, byl ten, že jsem se nechtěla po městě vozit v autě s červeným a modrým majáčkem na střeše. Nic nezpomalí dopravu tak jako policajt.
Když jsem k Charliemu doklopýtala z letadla, nemotorně mě jednou rukou objal.
"Rád tě vidím, Bells," přivítal mě a usmál se, jak mě automaticky zachytil a podržel. "Moc ses nezměnila. Jak se má Renée?"
"Máma se má fajn. Taky tě ráda vidím, tati." Nesměla jsem mu říkat Charlie do očí.
Měla jsem jenom pár tašek. Většina mého arizonského oblečení byla na Washington příliš promokavá. Daly jsme s maminkou dohromady peníze, abychom doplnily můj zimní šatník, ale byl pořád skrovný. Do kufru policejního auta se pohodlně vešel.
"Sehnal jsem pro tebe dobré auto, vážně laciné," oznámil táta, když jsme si zapínali pásy.
"Jaké auto?" To, že řekl "pro tebe dobré auto", a ne prostě "dobré auto", ve mně vzbudilo neblahé tušení.
"No, vlastně je to dodávka, Chevy."
"Kdes ji sehnal?"
"Pamatuješ si Billyho Blacka, co žije dole v La Push?" La Push je malá indiánská rezervace na pobřeží.
"Ne."
"Jezdíval s námi v létě na ryby," napovídal mi Charlie.
To by vysvětlovalo, proč jsem si ho nepamatovala. To mi jde dobře, vygumovat si z paměti trapné, nepodstatné zážitky.
"Je teď na vozíčku," pokračoval Charlie, když jsem neodpovídala, "takže už nemůže řídit, a tak mi svůj náklaďáček nabídl levně k odprodeji."
"Z kterého je roku?" Z toho, jak změnil výraz, jsem pochopila, že doufal, že tuhle otázku nepoložím.
"No, Billy si hodně pohrál s motorem - je starý jenom pár roků, vážně."
Doufala jsem, že o mně nemá tak špatné mínění, aby věřil, že se tak snadno vzdám. "Kdy ho koupil?"
"V roce 1984, myslím."
"Koupil ho nové?"
"No, to ne. Myslím, že nové bylo tak na začátku šedesátých let - přinejhorším koncem padesátých," připustil rozpačitě.
"Ale - tati, já o autech vůbec nic nevím. Nebyla bych schopná si ho spravit, kdyby se něco porouchalo, a nemohla bych si dovolit mechanika…"
"Bello, to autíčko vážně jezdí skvěle. Taková už se dneska nedělají."
To autíčko, pomyslela jsem si… to zní fakt slibně - přinejmenším jako přezdívka.
"Jak lacino je lacino?" Konec konců, v tomhle ohledu jsem nemohla dělat žádné ústupky.
"No, holčičko, já už jsem ti ho vlastně koupil. Jako takový dárek na přivítanou doma." Charlie po mně po očku pokukoval s výrazem plným naděje.
Páni. Zadara.
"Tos nemusel, tati. Chtěla jsem si auto koupit sama."
"Mně to nevadí. Chci, aby se ti tady líbilo." Když to říkal, díval se přímo před sebe na silnici. Charliemu nebylo příjemné, když měl svoje city vyjadřovat hlasitě. To jsem po něm zdědila. Takže jsem se taky dívala před sebe, když jsem odpovídala.
"To je vážně hezké, tati. Dík. Vážně to oceňuju." Netřeba dodávat, že je nemožné, aby se mi ve Forks líbilo. Ale proč mu tím ubližovat. A darovanému autu na zuby nehleď - nebo na motor.
"No jo, nemáš zač," zamumlal, celý rozpačitý z mých díků.
Vyměnili jsme si pár dalších poznámek o počasí, které bylo deštivé, a tím jsme vyčerpali témata ke konverzaci. Zírali jsme z okna a mlčeli.
Byla to krása, samozřejmě; to jsem nemohla popřít. Všechno bylo zelené: stromy, jejich kmeny porostlé mechem, větve pod mechovým baldachýnem, země pokrytá kapradím. Dokonce i vzduch vypadal zeleně přes filtr z listí.
Té zeleně bylo až moc - jako na nějaké vzdálené planetě.
Konečně jsme dojeli k Charliemu domů. Pořád bydlel v tom malém dvoupokojovém domečku, který si s maminkou koupili krátce po svatbě. To byla jediná doba, kterou jejich manželství zažilo - krátce po svatbě. Tam, před domem, který se nikdy nezměnil, stála zaparkovaná moje nová - no, tedy pro mě nová - dodávka. Byla vybledle červená, s velkými kulatými nárazníky a baňatou kabinou. K mému velkému údivu se mi líbila. Nevěděla jsem, jestli bude jezdit, ale dokázala jsem si představit, jak ji řídím. Navíc to byla taková ta poctivá plechárna, které nic neublíží - když dojde k nehodě, takovéhle auto vyvázne bez odřeninky na laku, ale zahraniční vůz, s kterým se srazilo, může jít do šrotu.
"No tohle, tati, moc se mi líbí! Díky!" Tak můj zítřejší hrozný den bude o trošku snesitelnější. Nebudu muset zvažovat, jestli mám jít do školy tři kilometry pěšky v dešti, nebo jestli se svezu s policejním ředitelem.
"Jsem rád, že se ti líbí," řekl Charlie chraplavě, znovu v rozpacích.
Zabralo mi to jen jednu cestu nahoru, než jsem si přestěhovala věci. Dostala jsem pokoj orientovaný na západ, jehož okno vedlo na dvůr před domem. Ten pokoj jsem znala; patřil mi od narození. Dřevěná podlaha, světle modré stěny, vysoký strop, zažloutlé krajkové záclonky v okně - to všechno patřilo k mému dětství. Jediná změna, kterou Charlie kdy provedl, byla, že vyměnil kolébku za velkou postel a přidal psací stůl, jak jsem rostla. Na psacím stole teď stál počítač z druhé ruky s telefonní šňůrou na modem připojenou po podlaze k nejbližší telefonní zástrčce. Tohle si vymínila máma, abychom mohly zůstat snadno v kontaktu. Houpací křeslo z dob, kdy jsem byla miminko, pořád stálo v koutě.
Nahoře v patře byla jenom jedna malá koupelna, o kterou se budu muset dělit s Charliem. Snažila jsem se moc se tou představou nezaobírat.
Jedna z nejlepších věcí na Charliem je, že nezevluje kolem a jde si po svém. Nechal mě, abych si vybalila a zabydlela se, a dopřál mi tak vzácnou chvilku, která by s matkou byla naprosto nemyslitelná. Bylo příjemné být sama, nemuset se usmívat a tvářit se potěšeně; úleva, moci se sklesle koukat z okna na souvislou vrstvu deště a nechat ukápnout jen pár slziček. Na skutečný záchvat pláče jsem neměla náladu. To si nechám do postele, až budu přemýšlet o zítřku.
Střední škola ve Forks měla děsivě málo studentů - celkem pouze tři sta padesát sedm - teď padesát osm; u nás doma bylo jenom ve třeťáku sedm set lidí. Všechna děcka tady musela vyrůstat společně - jejich prarodiče se znali už od plenek. Já budu ta nová holka z velkého města, kuriozita, atrakce.
Možná, že kdybych doopravdy vypadala jako správná holka z Phoenixu, mohla bych toho využít ve svůj prospěch. Ale fyzicky jsem nikdy nikam nezapadala. Měla bych být opálená, se sportovní postavou, blondýnka - hráčka volejbalu nebo třeba roztleskávačka - prostě jak to bývá, když člověk žije v slunečném údolí.
Místo toho jsem navzdory neustálému slunečnímu světlu měla kůži barvy slonové kosti, a bez obvyklých krásných modrých očí nebo zrzavých vlasů. Vždycky jsem byla štíhlá, ale tak nějak měkká, ochablá, na první pohled žádná sportovkyně; neměla jsem potřebnou koordinaci mezi okem a rukou, abych mohla provozovat sporty, aniž bych se ponižovala - a ublížila jak sobě, tak každému, kdo by stál příliš blízko.
Když jsem vyskládala všechno své oblečení do starého borovicového prádelníku, vzala jsem si tašku s toaletními potřebami a šla se po dni plném cestování umýt. Prohlížela jsem si svůj obličej v zrcadle a přitom si kartáčovala rozcuchané vlhké vlasy. Možná to bylo tím světlem, ale už teď jsem vypadala bledě, nezdravě. Moje pokožka uměla být hezká, byla velmi jasná, čistá, vypadala skoro průsvitně, ale záleželo to na barvě. Tady jsem žádnou barvu neměla.
Když jsem se dívala na svůj bezkrevný odraz v zrcadle, byla jsem nucena přiznat si, že lžu sama sobě. Nebylo to jenom po fyzické stránce, že jsem nikdy nezapadala. A když jsem nedokázala najít své pevné místo ve škole s třemi tisíci lidí, jaké byly moje šance tady?
Neuměla jsem najít společnou řeč se svými vrstevníky. Možná to však bylo tím, že jsem neuměla najít společnou řeč s lidmi. Tečka. I moje matka, ke které jsem měla blíž než ke komukoliv jinému na planetě, se mnou nebyla nikdy harmonicky sladěná, nikdy přesně na stejné vlně. Někdy jsem si říkala, jestli vidím svýma očima stejné věci jako vidí všichni ostatní. Možná mám v mozku nějakou poruchu.
Ale příčina nebyla důležitá. Důležitý byl jedině následek. A zítra to bude jenom začátek.
* * *
V noci jsem spala špatně, i poté, co jsem se vyplakala. To neustálé fičení deště a větru přes střechu nechtělo ustoupit do pozadí. Přetáhla jsem si přes hlavu vybledlou přikrývku a později jsem přidala ještě polštář. Ale nemohla jsem usnout, až po půlnoci, kdy se déšť konečně uklidnil a přešel do tiššího mrholení.
Hustou mlhu, nic jiného jsem ráno z okna neviděla, a cítila jsem, jak se mě zmocňuje klaustrofobie. Tady člověk nikdy nevidí nebe; je to jako klec.
Snídaně s Charliem byla tichá záležitost. Popřál mi hodně štěstí ve škole. Poděkovala jsem mu s vědomím, že jenom plýtvá nadějí. Štěstí se mi soustavně vyhýbalo. Charlie odešel z domu první, odjel na policejní stanici, která byla jeho manželkou i rodinou. Když odešel, zůstala jsem ještě sedět u starého dubového čtvercového stolu na jedné ze tří nestejných židlí a prohlížela si jeho malou kuchyňku s tmavými stěnami obloženými dřevem, světle žlutými skříňkami a bílým linoleem na podlaze. Nic se nezměnilo. Moje matka natřela ty skříňky před osmnácti lety ve snaze přinést do domu trochu slunečního světla. Nad malým krbem v přilehlém obýváčku velikosti kapesníku visela řada fotek. Napřed svatební fotka Charlieho a mamky z Las Vegas, pak jedna, na které jsme my tři v porodnici, kde jsem se narodila, a kterou pořídila ochotná sestřička, pak následovala řada mých školních fotek až po tu loňskou. Na ty bylo trapné podívání - uvidím, jestli se mi podaří přimět Charlieho, aby je dal někam jinam, alespoň dokud tady budu bydlet.
Když byl člověk v tomhle domě, nemohl si nevšimnout, že se Charlie z rozchodu s mámou nikdy nevzpamatoval. Bylo mi to nepříjemné.
Nechtěla jsem být ve škole příliš brzy, ale nemohla jsem v domě dál zůstat. Natáhla jsem si bundu - připadala jsem si v ní jako hasič v ochranném obleku - a vydala jsem se ven do deště.
Stále jenom mrholilo, takže jsem nestihla promoknout na kůži, zatímco jsem sahala pro klíč od domu, který byl vždycky schovaný pod okapem vedle dveří, a zamykala. Cákání mých nových nepromokavých bot mi šlo na nervy. Postrádala jsem normální křupání štěrku při chůzi. Nemohla jsem se zastavit a obdivovat znovu svou dodávku, jak jsem původně chtěla; spěchala jsem, abych se dostala z toho mlhavého mokra, které mi vířilo kolem hlavy a sráželo se mi na vlasech pod kapucí.
V dodávce bylo příjemně a sucho. Někdo z těch dvou, buď Billy, nebo Charlie, ji zjevně uklidil, ale hnědá čalouněná sedadla stále slabě voněla tabákem, benzínem a mentolovými bonbóny. Motor k mé úlevě naskočil rychle, ale hlasitě, s řevem se probudil k životu a pak běžel naprázdno s ohlušujícím rámusem. No, takhle starý náklaďáček musí mít nějakou slabinu. Starodávné rádio ale fungovalo, byl to bonus, který jsem nečekala.
Najít školu nebylo těžké, ačkoliv jsem tam nikdy předtím nebyla. Jako u většiny ostatních budov, ke škole se prostě odbočilo z hlavní silnice. Na první pohled se nepoznalo, že je to škola; jenom cedule, na které stálo Střední škola ve Forks, mě přiměla zastavit. Byla to skupina podobných domů vystavěných z kaštanově hnědých cihel. Kolem rostlo tolik stromů a keřů, že jsem napřed neviděla, jak je veliká. Kde má člověk vzít pocit, že jde o instituci? přemítala jsem nostalgicky. Kde jsou ploty z pletiva, kovové detektory?
Zaparkovala jsem před první budovou, která měla nad vstupními dveřmi cedulku hlásající PŘIJÍMACÍ KANCELÁŘ. Nikdo jiný tam neparkoval, neklamný důkaz toho, že se tam parkovat nesmí, ale rozhodla jsem se, že se nechám poučit uvnitř, místo abych v dešti kroužila kolem jako pitomec. Neochotně jsem vystoupila z útulného, příjemně vyhřátého náklaďáčku a vydala se po úzké kamenné cestičce lemované tmavými živými ploty. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře.
Uvnitř svítilo jasné světlo a bylo tam tepleji, než jsem doufala. Kancelář byla malá; malá čekárna s polstrovanými skládacími židličkami, oranžově kropenatý koberec, na zdech bez ladu a skladu visely nejrůznější plakáty a ocenění, mezi nimi hlasitě tikaly velké hodiny. Všude rostly pokojové květiny ve velkých plastových květináčích, jako kdyby nebylo dost zeleně venku. Místnost byla přepůlená dlouhým pultem neuspořádaně zarovnaným drátěnými košíky plnými papírů a se spoustou jasně barevných letáčků připevněných na jeho čelní straně. Za pultem stály tři stoly. U jednoho z nich seděla korpulentní zrzavá žena v brýlích. Měla na sobě fialové tričko, takže jsem si okamžitě připadala příliš nastrojená.
Zrzavá žena vzhlédla. "Hledáte někoho?"
"Jsem Isabella Swanová," představila jsem se a viděla jsem, jak se jí v očích okamžitě vědoucně zablesklo. Už mě tu očekávali, bezpochyby jsem se stala lákavým soustem pro místní drbny. Dcera přelétavé bývalé manželky policejního ředitele, která se konečně vrátila domů.
"Samozřejmě," řekla. Prohrabala se nebezpečně se kymácející hromadou dokumentů na svém stole, až našla ten, který hledala. "Tady mám váš rozvrh a mapku školy." Přinesla k pultu několik papírů, aby mi je ukázala.
Prošla se mnou moje hodiny, na mapce mi vyznačila nejlepší cestu na každou z nich a dala mi papír, na který se mi měl každý z učitelů podepsat a který jsem na konci dne měla přinést zpátky. Usmála se na mě a vyjádřila naději, stejně jako Charlie, že se mi tady ve Forks bude líbit. Oplatila jsem jí úsměv, jak nejpřesvědčivěji jsem dovedla.
Když jsem vyšla zpátky k autu, začínali přijíždět ostatní studenti. Zařadila jsem se a objížděla školu společně s ostatními. Ulevilo se mi, když jsem viděla, že většina aut je starších jako to moje, nic oslnivého. Doma jsem bydlela na jednom z mála předměstí pro lidi s nižšími příjmy, které spadalo do okrsku Paradise Valley. Nový Mercedes nebo Porsche byl na studentském parkovišti zjev zcela běžný. Nejhezčí auto tady bylo lesklé Volvo, a to vyčnívalo. Přesto jsem vypnula motor hned, jakmile jsem byla na místě, aby ke mně jeho hromová hlasitost nepřitahovala pozornost.
V autě jsem si prostudovala mapku a snažila se uložit ji do paměti; snad nebudu muset chodit celý den s nosem zabořeným do plánku. Nacpala jsem si všechno do tašky, hodila si popruh přes rameno a zhluboka se nadechla. Dokážu to, lhala jsem si chabě. Nikdo mě neukousne. Nakonec jsem vydechla a vystoupila z auta.
S obličejem schovaným v kapuci jsem šla po chodníku zaplněném teenagery. S úlevou jsem si všimla, že moje obyčejná černá bunda není nijak nápadná.
Jakmile jsem se dostala kolem jídelny, najít budovu číslo tři nebylo těžké. Velká černá trojka byla namalovaná na bílém čtverci na východním rohu. Jak jsem se přibližovala ke dveřím, cítila jsem, že se mi dýchání zrychluje a zkracuje. Snažila jsem se zadržet dech, jak jsem procházela dveřmi za dvěma pršiplášti.
Třída byla malá. Ty dvě postavy přede mnou se zastavily přímo ve dveřích, aby si pověsily kabáty na dlouhou řadu háčků. Napodobila jsem je. Byly to dvě dívky, jedna blondýnka s průsvitnou pletí, druhá také bledá, se světle hnědými vlasy. Alespoň tady moje kůže nebude nápadná.
Odnesla jsem svůj papír učiteli, vysokému plešatějícímu muži, který měl na katedře cedulku se jménem - stálo na ní, že jde o pana Masona. Když spatřil moje jméno, upřeně se na mě zadíval - to nebyla zrovna povzbudivá reakce - a já jsem samozřejmě zrudla jako rajče. Ale aspoň mě poslal k prázdnému stolku vzadu, aniž by mě představoval třídě. Pro mé nové spolužáky bylo těžší na mě zírat, museli otáčet hlavy dozadu, ale zvládli to i tak. Podívala jsem se na seznam četby, který mi učitel dal. Bylo to triviální, šlo v podstatě o základní autory: sestry Brontëovy, Shakespeare, Chaucer, Faulkner. Všechno už jsem měla přečtené. To bylo uklidňující… a nudné. Říkala jsem si, jestli mi mamka pošle složku mých starých esejů, nebo jestli by to považovala za podvádění. Procházela jsem si v duchu různé argumenty, které bych proti ní mohla použít, zatímco učitel drmolil a drmolil.
Když se ozvalo zvonění, takový nosový bzučivý zvuk, naklonil se ke mně přes uličku vytáhlý kluk se špatnou pletí a mastnými ulízanými vlasy a chtěl se dát do řeči.
"Ty jsi Isabella Swanová, viď?" Zařadila jsem si ho mezi takové ty úslužné typy z šachového kroužku.
"Bella," opravila jsem ho. Každý v okruhu tří židlí se otočil a podíval se na mě.
"Kde máš další hodinu?" zeptal se.
Musela jsem se podívat do batohu. "Ehm, další mám občanku, s Jeffersonem, budova číslo šest."
Nebylo, kam se podívat, abych se tam nesetkala se zvědavýma očima.
"Já jdu do čtyřky, mohl bych ti ukázat cestu…" No jasně, úslužný až na půdu. "Jsem Erik," dodal.
Váhavě jsem se usmála. "Dík."
Vzali jsme si bundy a vydali se ven do deště, který mezitím zesílil. Mohla bych přísahat, že několik lidí se šinulo těsně za námi, aby mohli poslouchat, co si povídáme. Doufala jsem, že nezačínám být paranoidní.
"Tak co, tady je to hodně jiné než ve Phoenixu, viď?" zeptal se.
"Hodně jiné."
"Tam moc neprší, že ne?"
"Tak třikrát, čtyřikrát do roka."
"Tý jo, jak tam asi je?" divil se.
"Slunečno," poučila jsem ho.
"Nevypadáš moc opáleně."
"Moje matka je částečná albína."
Úzkostlivě se mi zadíval do obličeje a já jsem si vzdychla. Vypadalo to, že mraky a smysl pro humor nejdou dohromady. Pár měsíců a zapomenu, jak se používá sarkasmus.
Vraceli jsme se kolem jídelny k jižním budovám vedle tělocvičny. Erik mě vedl přímo do dveří, ačkoliv byly jasně označené.
"No, tak hodně štěstí," popřál mi, když jsem sahala na kliku. "Možná budeme mít společnou ještě nějakou další hodinu." V jeho hlasu zaznívala naděje.
Neurčitě jsem se na něj usmála a vstoupila dovnitř.
Zbytek dopoledne uplynul zhruba podobně. Učitel trigonometrie pan Varner, kterého bych stejně nesnášela už jenom kvůli předmětu, který učil, byl jediný, který mě přinutil postavit se před třídu a představit se. Zadrhávala jsem, červenala se a cestou na své místo zakopávala o vlastní nohy.
Po dvou hodinách jsem v každé třídě začínala rozeznávat některé tváře. Vždycky se našel někdo odvážnější než ostatní, kdo se mi představil a vyptával se mě, jak se mi ve Forks líbí. Snažila jsem se o diplomatické odpovědi, ale většinou jsem prostě lhala, až se mi od pusy prášilo. Aspoň jsem vůbec nepotřebovala mapu.
Jedna holka seděla vedle mě jak při trigonometrii, tak při španělštině, a dovedla mě do jídelny na oběd. Byla drobná, o několik centimetrů menší než já se svými sto dvaašedesáti, ale její divoce kudrnaté tmavé vlasy náš výškový rozdíl dost stíraly. Nezapamatovala jsem si její jméno, tak jsem se usmívala a přikyvovala a ona brebentila o učitelích a učení. Ani jsem se nesnažila držet s ní krok.
Seděly jsme na konci plného stolu s několika jejími kamarádkami, které mi představila. Zapomněla jsem jejich jména, jakmile je vyslovila. Zdálo se, že na ně udělala dojem svou odvahou mluvit se mnou. Ten kluk z angličtiny, Erik, na mě přes místnost zamával.
A právě tehdy, když jsem seděla v jídelně a snažila se bavit se sedmi zvědavými cizími lidmi, tehdy jsem je uviděla poprvé.
Seděli v nejvzdálenějším koutě jídelny, daleko ode mne. Bylo jich pět. Nemluvili a nejedli, ačkoliv každý z nich měl před sebou podnos s nedotčeným jídlem. Na rozdíl od většiny ostatních studentů na mě necivěli, takže jsem si je bezpečně mohla prohlédnout bez obav, že se střetnu s mimořádně zaujatým pohledem. Ale to nebyl důvod, proč upoutali moji pozornost.
Nevypadali totiž jako ostatní. Ze tří kluků byl jeden veliký - vypracovaný jako hotový vzpěrač, s tmavými, kudrnatými vlasy. Další byl vyšší, štíhlejší, ale taky svalnatý, s vlasy medově blonďatými. Poslední byl vysoký a hubený, ne tak rozložitý, a vlasy měl rozcuchané, zbarvené do bronzova. Byl chlapečtější než ti druzí dva, kteří vypadali klidně na vysokoškoláky nebo spíš na zdejší učitele než na studenty.
Proti nim seděly dívky. Ta vysoká se svou krásou podobala soše. Měla nádhernou postavu, patřila k tomu typu, jaký člověk vídá na obálce časopisu Sports Illustrated ve vydání s plavkami a s kterým nemůžete setrvat v jedné místnosti, aniž by tím neutrpěla vaše sebeúcta. Její vlasy byly zlaté, jemně se jí vlnily do půli zad. Menší dívka se podobala elfovi, šíleně hubená, s jemnými rysy. Vlasy měla sytě černé, ostříhané nakrátko a rozježené všemi směry.
A přesto si všichni byli navzájem velmi podobní. Každý z nich byl křídově bledý, nejbledší ze všech studentů žijících v tomto městě, kde slunce skoro nesvítí. Bledší než já, albína. Všichni měli velmi tmavé oči navzdory škále v odstínech barvy vlasů. Také měli pod očima temné stíny - nafialovělé, podobající se modřinám. Jako kdyby měli za sebou bezesnou noc, nebo už se téměř uzdravili ze zlomeniny nosu. Ačkoliv jejich nosy, a vůbec všechny jejich rysy, byly přímé, dokonalé, ostře řezané.
Ale ani tohle nebyl důvod, proč jsem se od nich nedokázala odtrhnout pohledem.
Zírala jsem na ně, protože jejich tváře, tak rozdílné, a tak podobné, byly všechny úchvatně, nelidsky krásné. Takové tváře nikde neuvidíte, jedině snad na vyretušovaných stránkách módního časopisu. Takové tváře malovali staří mistři andělům. Bylo těžké rozhodnout, kdo je nejkrásnější - snad ta dokonalá blondýnka, nebo ten kluk s bronzovými vlasy.
Všichni se dívali stranou; nedívali se na sebe, nedívali se na ostatní studenty, nedívali se na nic konkrétně, alespoň tak mi to připadalo. Jak jsem tak na ně koukala, ta drobná dívka vstala, vzala svůj podnos - na něm neotevřená sodovka, nenakousnuté jablko - a odešla rychlým, půvabným plavným krokem, který patřil na přehlídkové molo. Dívala jsem se, okouzlená jejím pružným krokem tanečnice, dokud nevysypala svůj podnos a nevyklouzla zadními dveřmi, rychleji, než bych považovala za možné. Střelila jsem pohledem zpátky k ostatním, kteří seděli stejně jako předtím.
"Kdo jsou tamti?" zeptala jsem se té holky ze španělštiny, jejíž jméno jsem zapomněla.
Jak vzhlédla, aby se podívala, koho myslím - ačkoliv už to pravděpodobně poznala z mého tónu - najednou se na ni podíval ten hubenější, ten klukovský, ten asi nejmladší. Podíval se na mou sousedku jenom na zlomek vteřiny a pak jeho tmavé oči střelily ke mně.
Hned zase rychle pohledem uhnul, rychleji než jsem mohla já, ačkoliv jsem okamžitě sklopila oči, rozpaky celá červená. V tom krátkém pohledu se na jeho obličeji neukázala ani stopa zájmu - bylo to, jako kdyby ho zavolala jménem a on mimoděk vzhlédl, předem rozhodnutý, že neodpoví.
Moje sousedka se rozpačitě zahihňala a podívala se na stůl jako já.
"To je Edward a Emmett Cullenovi a Rosalie a Jasper Haleovi. Ta, co odešla, byla Alice Cullenová; všichni žijí spolu u doktora Cullena a jeho ženy." Řekla to šeptem.
Podívala jsem se po očku na toho krásného kluka, který se teď díval na svůj podnos a dlouhými bledými prsty drobil dalamánek. Jeho ústa se velmi rychle pohybovala, jeho dokonalé rty se sotva otvíraly. Ostatní tři se stále dívali jinam, a přesto jsem cítila, že k nim tiše mluví.
Zvláštní, neobvyklá jména, pomyslela jsem si. Taková mívají babičky a dědečkové. Ale tady jsou možná zrovna v módě - maloměstská jména? Konečně jsem si vzpomněla, že moje sousedka se jmenuje Jessica, což je jméno naprosto běžné. U nás doma se mnou chodily na dějepis hned dvě Jessiky.
"Oni… všem jim to moc sluší." To byla z mé strany zjevně slabá slova.
"Ano!" souhlasila Jessica s dalším zahihňáním. "Ovšem taky spolu všichni chodí - tedy Emmett s Rosalií a Jasper s Alicí. A žijí spolu." V jejím hlase se ozývá všechno to pohoršení a odsouzení maloměsta, pomyslela jsem si kriticky. Ale jestli jsem měla být upřímná, musela jsem přiznat, že dokonce i ve Phoenixu by tohle vedlo k pomluvám.
"Kteří jsou Cullenovi?" zeptala jsem se. "Nevypadají jako příbuzní…"
"No, oni nejsou. Doktor Cullen je vážně mladý, je mu maximálně něco kolem třicítky. Všichni jsou adoptovaní. Haleovi jsou bratr a sestra, dvojčata - ti blonďatí - a jsou to sirotci."
"Na adoptované vypadají trochu staře."
"Teď ano, Jasperovi a Rosalii je oběma osmnáct, ale jsou s paní Cullenovou od svých osmi let. Ona je jejich teta nebo tak něco."
"To je od Cullenových vážně hezké - že se tak o všechny postarali, i když jsou sami tak mladí."
"Asi ano," souhlasila Jessica zdrženlivě, což ve mně vzbudilo dojem, že z nějakého důvodu nemá doktora a jeho ženu ráda. Vzhledem k pohledům, které házela po jejich adoptovaných dětech, bych předpokládala, že tím důvodem byla žárlivost. "Myslím, že paní Cullenová totiž nemůže mít děti," dodala, jako kdyby to umenšovalo jejich dobrotu.
Během celého rozhovoru jsem očima znovu a znovu těkala ke stolu, kde ta zvláštní rodina seděla. Pořád se dívali po stěnách a nejedli.
"Žijí ve Forks odjakživa?" zeptala jsem se. To bych si jich určitě všimla při některém ze svých letních pobytů.
"Ne," odpověděla a její tón dával najevo, že to by mělo být jasné i takovému nově příchozímu, jako jsem já. "Přestěhovali se sem před dvěma lety odněkud z Aljašky."
Pocítila jsem vlnu lítosti a současně úlevy. Lítosti proto, že jakkoli byli krásní, byli to outsideři, které ostatní zcela jasně nepřijali mezi sebe. Úlevy proto, že jsem tu nebyla jediný nováček, a rozhodně jsem v žádném případě nebyla ten nejzajímavější.
Jak jsem si je prohlížela, ten nejmladší, jeden z Cullenových, vzhlédl a střetl se s mým pohledem, tentokrát se zjevně zaujatým výrazem. Rychle jsem se podívala stranou, ale zdálo se mi, že v tom jeho pohledu bylo i jisté nenaplněné očekávání.
"Který je ten kluk s rezavě hnědými vlasy?" zeptala jsem se. Koukla jsem na něj po očku, a on na mě stále upřeně hleděl, ale necivěl jako ostatní studenti dneska - měl lehce frustrovaný výraz. Znovu jsem sklopila oči.
"To je Edward. Je nádherný, samozřejmě, ale neplýtvej časem. On na rande nechodí. Žádná z holek pro něj asi není dost hezká." Odfrkla, jasný případ kyselých hroznů. Přemítala jsem, kdy ji asi odmítl.
Kousla jsem se do rtu, abych skryla úsměv. Pak jsem se na něj podívala znovu. Obličej měl otočený, ale měla jsem dojem, že se mu zvedá koutek, jako kdyby se taky usmíval.
Po dalších několika minutách ti čtyři odešli od stolu společně. Všichni byli mimořádně atraktivní - i ten velký svalnatý. Byl na ně znepokojující pohled. Ten, co se jmenoval Edward, se na mě už nepodíval.
Seděla jsem u stolu s Jessikou a jejími kamarádkami déle, než kdybych seděla sama. Měla jsem starost, abych hned první den nepřišla pozdě na hodinu. Jedna z mých nových známých, která mi taktně připomněla, že se jmenuje Angela, měla po obědě biologii stejně jako já. Mlčky jsme šly spolu do třídy. Ona byla taky nesmělá.
Když jsme vstoupily do pracovny biologie, Angela si šla sednout k jednomu laboratornímu stolku s černou deskou, přesně stejnému, na jaký jsem byla zvyklá. Ona už měla souseda. Vlastně všechny stolky už byly obsazené, až na jeden. Vedle prostřední uličky jsem poznala Edwarda Cullena podle jeho neobvyklých vlasů; seděl vedle toho jediného volného místa.
Jak jsem šla uličkou představit se učiteli a nechat si podepsat papír, pokradmu jsem se na něj dívala. Pak, právě když jsem kolem něj procházela, se na své židli najednou napřímil. Znovu se na mě zadíval, díval se mi do očí s tím nejpodivnějším výrazem ve tváři - byl nepřátelský, zuřivý. Rychle jsem se podívala stranou, šokovaná, a znovu jsem zrudla. Zakopla jsem o knihu v uličce a musela jsem se zachytit okraje stolku. Holka, která tam seděla, se zachichotala.
Všimla jsem si, že jeho oči jsou černé - jako uhel.
Pan Banner mi podepsal papír a podal mi knihu bez nějakých nesmyslů ohledně představování. Pochopila jsem, že spolu budeme vycházet. Samozřejmě, neměl jinou možnost než mě poslat na to jediné volné místo uprostřed učebny. Měla jsem oči sklopené, když jsem si šla sednout vedle něho, zmatená tím nepřátelským pohledem, který mi věnoval.
Nevzhlédla jsem, když jsem si pokládala knihu na stolek a sedala si, ale koutkem oka jsem viděla, že změnil polohu. Odkláněl se ode mě, seděl na krajíčku židle a odvracel obličej, jako kdyby cítil něco, co mu nevoní. Nenápadně jsem si přičichla k vlasům. Voněly po jahodách, jako můj oblíbený šampon. Zdálo se to jako naprosto neškodná vůně. Nechala jsem si vlasy spadnout přes pravé rameno, takže mezi námi tvořily temnou oponu, a snažila jsem se věnovat pozornost učiteli.
Naneštěstí přednáška byla o buněčné anatomii, což už jsme doma probírali. Přesto jsem si pečlivě dělala poznámky a pořád jsem se dívala dolů.
Nemohla jsem se přes tu chvíli ubránit pohledu přes clonu vlasů na toho podivného kluka vedle sebe. Po celou hodinu ani na chvilku neuvolnil tu svou napjatou pozici na krajíčku židle; seděl ode mě tak daleko, jak to bylo možné. Viděla jsem, že ruku položenou na levé noze má zaťatou v pěst, až mu pod bledou kůží vystupovaly šlachy.




POKRAČOVANIE V KNIHE!!!